Hypoteční úvěr

 Základním předpisem pro oblast poskytování hypotečních úvěrů je především zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech ve znění pozdějších předpisů. Ze znění § 28 a § 30 tohoto zákona vyplývá následující zákonná definice hypotečního úvěru. Hypoteční úvěr je každý úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je vždy zajištěno zástavním právem k nemovitosti. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Předmět zástavního práva (zastavená nemovitost) i předmět financování (objekt úvěru) se musí nacházet na území České republiky. Zástavní právo k nemovitostem ve prospěch banky vznikne jeho vkladem (zápisem) do katastru nemovitostí provedeným na základě zástavní smlouvy, a to ke dni podání návrhu na vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. 

 ÚČEL ÚVĚRU

•  koupě nemovitosti k bydlení
• kombinace uvedených účelůZajištění úvěru 
• výstavba refinancování úvěrů a půjček na bydlení
• koupě nemovitosti k pronájmu
• rekonstrukce refinancování neúčelových úvěrů a půjček
• koupě pozemku na výstavbu RD
• koupě družstevního bytu 
• vypořádání vlastnických nároků k nemovitosti
• koupě pozemku k rekreačnímu bydlení
• zpětné proplacení investic do nemovitosti

Hypoteční úvěr musí být vždy zajištěn zástavním právem k tuzemské nemovitosti (úvěrované nebo jiné, rozestavěné nebo dokončené) odpovídající hodnoty. Zástavní právo musí vždy být zřízeno v 1. pořadí zápisu v katastru nemovitostí.

Zastavovaná nemovitost musí být povinně pojištěna proti živelním rizikům (na částku hodnoty úvěru) a plnění pojistného plnění musí být zastaveno ve prospěch ČS

 VHODNÉ NEMOVITOSTI K FINANCOVÁNÍ

•  Rodinný dům
• Byt v osobním vlastnictví
• Rekreační chalupa nebo domek
• Družstevní byt ( nutná jiná zástava)
• Podíl na nemovitosti (vždy zajištěno celou nemovitostí)
• Stavební pozemek s následnou výtavbou nebo zajištěný jinou nemovitostí 

 OBECNÉ POŽADAVKY NA PŘÍJEM ŽADATELE O HYPOTÉKU